Nechci být sám! - 6.kapitola - Černé svědomí

Milovali jste někdy? Toužili jste někdy? Chtěli jste se někdy propadnout do země a neexistovat? Chtěli jste nenávidět, ale ono to nešlo? Ano? Tak víte, jak jsem se cítil já.
Byl jsem na dně. Už několik dní jsem nejedl, skoro jsem nespal a propadal jsem depresím.
Byl jsem ztracený. Plácal jsem se na dně a nemohl se odrazit zpět do výšin skvostného rodu Malfoyů.
Stala se ze mě troska. Troska, která cítí jen lásku a nenávist.

Toulal jsem se po chodbách a přemýšlel. O světě, o lásce, o přátelství, o lásce, o smrti a o lásce…
V mysli mi vytanulo jedno jméno, Harry. Zastavil jsem se. Musel jsem se opřít o zeď. Stál jsem a tiše oddechoval. Stýskalo se mi po jeho dotecích, po jeho jemných polibcích, po jeho sladkém úsměvu, po jeho sametovém hlasu, stýskalo se mi po jeho lásce.

„Draco!“ ozval se za mnou tichý hlas.
Otočil jsem se. Stál tam on, můj sladký, milovaný Harry.
Prudce jsem zamrkal. Zpod víčka mi vyklouzla slza.
„Odpusť mi, prosím, odpusť mi,“ šeptal jsem zoufale a hleděl mu do očí.
Díval se na mě a nic neříkal. V očích se mu leskl smutek
V duchu jsem se modlil, ať už konečně promluví. Ať už sakra něco řekne. Ať tak nekouká. Prosím!
Neříkal nic, pořád tam jen stál.
Udělal jsem jeden krok k němu, pak druhý, třetí, čtvrtý. Ocitl jsem se těsně u něj.
Nevím, co mne to popadlo, ale políbil jsem ho. Bylo mi jedno, jestli půjde někdo okolo, bylo mi jedno, jestli se celý kouzelnický svět dozví, že Draco Malfoy je na kluky. Důležitý pro mne byl jen on. Celý můj svět patřil Harrymu, on ovládal můj dech, vkrádal se do mých snů, držel mě na vzduchu, když jsem se topil. To on do mých úst vkládal slova, pohyboval se mnou, nechával uvolňovat slzy, dovoloval poznat štěstí, dával průchod mému vzteku. To on byl já, a já jsem byl on.
Nebránil se.
Vracel mi mé laskání. Cítil jsem dotyk jeho prstů na mých tvářích. Opatrně po nich přejížděl, jako by se bál, že se tahle iluze jemného Malfoye rozplyne.
Odtrhl jsem se od něj.
Hleděl na mne vyplašeně, a přesto v jeho pohledu bylo něco, co už jsem dlouho neviděl, důvěra. Ještě malá, teprve se deroucí na povrch. Chatrná a nestálá, ale byla tam.
Po několika týdnech jsem se usmál.
Věděl jsem, že jsem blízko, že stačí pár dnů, možná týdnů a Harry bude opět můj. Opět ho budu moct hladit, opět se nechá laskat. Získám si jeho důvěru, i kdyby mě to stálo všechno, co jen mám. Miluji ho! Neskutečně ho miluji!
Chvíli bylo ticho. Přerušil ho Harry.
„Asi bych měl jít,“ řekl opatrně, jako by se snad bál, že mu v tom budu opět bránit. Chvíli mě pozoroval, pak se otočil a odešel.

Doběhl jsem do společenské místnosti a hodil sebou na křeslo. Cítil jsem, jak mé útroby zalévá ten zapomenutý pocit štěstí. Konečně! Konečně je vše zase tak jak má být.
Nevěděl jsem, kde se ve mně ten optimismus bere. Asi jsem to cítil.Určitě jsem to cítil.
Nejradši bych se rozběhl za Harrym a tisíckrát mu opakoval, jak ho miluji, milionkrát mu dával najevo svou lásku. Nejradši bych s ním byl pořád, abych se ujistil, že se ta špetka důvěry, která se objevila v jeho srdci zase nerozpustila v nicotu.
To, co jsem cítil, nebylo možné popsat. Byl to pocit, který se nezapomíná, který navždycky zůstane v člověku uhnízděn.
Přesto mi něco kalilo moje štěstí. Nemohl jsem přijít na to, co to jen může být. Byla to jen malá černá tečka na celém dnešku, přesto mne bodala u srdce a bál jsem se jí.
To něco jsem nedokázal pojmenovat.

Přisedla si ke mně Liane. Moje nálada se snížila na bod mrazu.
„Co chceš?“ zeptal jsem se ledovým hlasem.
„Chci ti dát tvou odměnu, zvítězil jsi, patří ti striptýz,“ řekla s lehkým úsměvem.
Celá společenská místnost nás sledovala.
Nemohl jsem říct ne, nešlo to. Udělali by ze mě sraba, co se bojí holky.
Přikývl jsem, vstal a pomalu ji vedl ke své ložnici.
Uvnitř mě všechno vřelo. Nechtěl jsem, aby se to stalo, prostě nechtěl. Nemohl jsem dovolit, aby se to Harry dozvěděl. Nemohl jsem ho podruhé ztratit. Před očima se mi odehrával polibek, který ještě teď zahříval mé rty.
A tak se ve mně zlomil ten hrdý Malfoy a já se zastavil. Otočil jsem se na Liane a pustil její ruku.
„Nechci tvůj striptýz, nechci od tebe nic,“ řekl jsem a bylo mi jedno, jak moc nahlas to je.
Všichni ztichli. Tohle nečekali. Proutník Malfoy odmítl dívku. Odmítl tu nejkrásnější dívku na škole. Kvůli čemu? Kvůli komu?
Jak prosté.
Kvůli lásce, kvůli Harrymu.
Nechal jsem ji stát u svých dveří a sám jsem zašel do pokoje.
Ne rtech mi hrál úsměv. Spadlo ze mě to něco, co mě tížilo, něco, čemu se říká černé svědomí.

5. Kapitola || 7. Kapitola

9. kapitola - Bolestné stýskání8. kapitola - Poslední den7. kapitola - Změna je život6.kapitola - Černé svědomí5. kapitola - Post coitum4. kapitola - Mučivý chtíč3. kapitola - Zpropadená touha2. kapitola - Co se to se mnou děje?1.kapitola-Sázka